Výhody a nevýhody jednotlivých materiálů na zahradní cesty

Ono se řekne – vybudujeme na zahradě cestu nebo cestičku. Přeci jenom chodit po nezpevněném terénu nebo jen po trávě není právě to pravé ořechové. Zbudování zahradní cesty má svá úskalí a jedním z nich je materiál na cestu, jaký bude ten nejvhodnější? Navíc bude to skutečná cesta nebo jenom šlapáky? Materiálů a možností je spousta. Zjistěte, která bude ta vaše.

Který materiál na cestu bude ten pravý?

• betonová dlažba

výhody: široká nabídka tvarů, cenově dostupná, snadná pokládka

nevýhody: u nejlevnějších modelů tvorba nevzhledné patiny

• dláždění z přírodního kamene

výhody: dlouhá životnost, přirozený vzhled, mnohostranné použití

nevýhody: náročná manipulace, hůře pochozí, drahé

• cihly – klinkery

výhody: dlouhá životnost, přirozený vzhled, snadná údržba

nevýhody: ve stínu se potahují mechem a zelenými řasami, drahé

• dlažba z betonových desek

výhody: široký výběr tvarů a barev, luxusnější provedení je nenáročné

nevýhody: velké formáty se obtížně pokládají, tvorba nehezké patiny

• dlažba z kamenných desek

výhody: příjemný vzhled, dlouhá životnost, mnohdy hezčí pod nánosem patiny

nevýhody: náročná pokládka, ve stínu porůstá mechem, drahá

• štěrk/kačírek

výhody: jednoduché použití, příjemný vzhled, levný

nevýhody: obtížně pojízdný povrch, občasné úpravy nutné

• mulčovací kůra

výhody: jednoduché použití, vhodná pro menší pěšiny, levná

nevýhody: obtížně pojízdný povrch, nutná každoroční obnova

Bezpečné a pohodlné

Dlouhá životnost zahradních cest a cestiček není jen otázkou vhodně zvoleného povrchu. Podmínkou úspěchu je především kvalitně provedený základ. Nové dílo postrádající spodní nosnou vrstvu se časem začne nerovnoměrně sesedat, některé dlaždice z povrchu vystoupí a hrozí zakopnutí i pád.

Cesta z dlaždic nebo kamenů se pokládá na dobře utužený podklad s 20 cm vysokou vrstvou štěrku, na níž jsou rozhrnuty 4 cm písku. Teprve po pečlivě provedené přípravě je možné přistoupit k pokládce dlažby. K uzavření spár mezi dlaždicemi poslouží trocha písku rozmíchaná s vodou nebo speciální maltová směs, která zabrání uchycování a růstu plevelů. Zatímco cesty zbudované z větších desek nevyžadují zpevnění okrajů, u dláždění z menších prvků se doporučuje pevná obruba. Nejlépe poslouží větší kameny anebo obrubníky položené do betonového lože.

Příprava lože

Má význam i u pěšin vysypaných štěrkem či kačírkem. Základ v podobě 10–15 cm vysoké nosné vrstvy štěrku nebo hodně hrubého písku je i tady výhodou, neboť výrazně zlepšuje odtékání dešťové vody a brání zašlapávání svrchního materiálu do půdy. Rovněž ztěžuje prorůstání nevítaných plevelů. Chcete-li se proti jejich bujení pojistit ještě lépe, položte na připravený základ pás netkané textilie. Svrchní vrstva štěrku nebo kačírku může být vysoká pouhých 5 cm. Čím jemnější zrnitost materiálu, tím lepší komfort pro chůzi cesta nabízí. Jestliže chcete vysypanou pěšinu čistě oddělit od okolí, olemujte ji obrubníky usazenými v betonu.

Cesty z mulčovací kůry nosnou vrstvu nepotřebují a zpravidla se rozhrnují jen na pískové lože. Stačí vyhloubit deseticentimetrový příkop, vysypat ho pískem a následně vyplnit kůrou. V těžších jílovitých půdách vykopejte zeminu raději do hloubky 20 cm a výkop vyplňte do poloviny štěrkem, aby vrstva mulče mohla po dešti rychleji osychat.