Historie pěstování květin v nádobách

To, že naši předkové dokázali vytvářet nádherné zahrady je věcí poměrně známou. Jak jsou na tom ale květiny pěstované v nádobách? Pěstovaly se vůbec? Jaké nádoby byly k pěstování květin určené?

V dnešní době se již nikdo nepozastavuje nad květinovou výzdobou našich bytů, balkónů či zahrad. Je běžné sázet různé druhy a květin do všelijakých květináčů a nádob a zútulnit si tak svůj příbytek. Bylo tomu tak ale vždy?

Květiny jsou pěstovány v dekorativních a užitkových nádobách již po mnoho tisíc let. Ze starých mozaik a zápisů víme, že staří Egypťané, Řekové a Římané pěstovali aromatické rostliny jako myrtu, zimostráz a vavřín v hliněných nádobách. V jižním Španělsku již na počátku druhého tisíciletí dokázali Maurové s použitím mnoha nádob vytvořit obdivuhodné dekorativní a intimní zahrady. Ve starých anglických rukopisech z 12.-14. století lze vidět květinové nádoby s rostlinami pěstovanými v palácích a klášterních zahradách.

Inspiraci v pěstování květin hledejte v historii

Rozkvět tvořivého zahradnictví se objevil teprve v 15. a 16. století. Hlavním inspiračním zdrojem byla hlavně Itálie. Pro jejich zahradní úpravy byly charakteristické zejména kamenné nebo olověné nádoby osázené okrasnými rostlinami. Stejné inspirační zdroje využívala například i viktoriánská Anglie.

Během 19. století se rozšířila výroba všech druhů květinových nádob – lišících  se použitým materiálem, velikostí, designem i barevností. V továrnách byly vyráběny kopie klasických uren z litiny, ale stejně tak byly využívány tradiční materiály – kámen, olovo, terakota. Vyráběli se pečlivě vypracované květináče ověnčené girlandami, které byly určeny pro okrasy teras a krásně se vyjímaly vedle dobře střižených trávníků.