podkrovi1

Zateplení podkroví

Bydlení v podkroví je praktickým, ale často i efektním a zajímavým řešením bydlení. Skutečnost, že hranici mezi interiérem a vnějším prostředím v tomto případě tvoří krov, klade na stavbu, a zejména provedení izolací, značné nároky. Nedbalé řemeslné provedení nebo volba nevhodné technologie může znamenat nejen to, že v podkroví budeme topit „pánubohu do oken“, ale také poškození celé střešní konstrukce.

Izolace – podmínka nutná…

Základním momentem při adaptaci podkroví pro bydlení je jeho tepelná izolace. Nejdříve nás ale čeká volba typu konstrukce. Nejčastějším tradičním řešením je dvouplášťová střecha. V tomto případě umisťujeme izolaci mezi krokve, ale i pod ně. Izolace se tedy klade ve dvou vrstvách – mezi krokve a pod ně – abychom nevytvořili tepelný most. Tepelná vodivost dřeva je totiž asi čtyřikrát vyšší než u tepelné izolace (minerální vlna, polystyren). Při zateplení mezi krokvemi by tedy mělo být použito alespoň 16 až 24 centimetrů tepelné izolace.

Co žádá „organismus“ střechy

Izolace sama ale nestačí. Konstrukce střechy je složitý a citlivý „organismus“ a musíme počítat s řadou vlivů, které na ni působí. Jedním z nich je fakt, že obytný provoz v podkroví produkuje nezanedbatelné množství vzdušné vlhkosti. Vlhkost – pokud tomu nezabráníme – proniká do střešního pláště. Proto se pronikající vlhkosti staví do cesty překážka – parozábrana, na jejíž dokonalé těsnosti do znační míry závisí jak tepelně izolační vlastnosti střechy, tak bezpečí její konstrukce. Parozábrana se umísťuje pod tepelnou izolaci ze strany interiéru. Tvoří ji plastová fólie a musí být v celé ploše vzduchotěsně spojována. Pokud totiž vlhkost z interiéru bude pronikat do střešní konstrukce, může snížit tepelně izolační schopnost použitého materiálu, ale i vážně poškodit konstrukci krovu.

Tepelnou izolaci je ale třeba chránit i ze strany exteriéru – i vítr pronikající střešní krytinou může negativně působit na izolační schopnost minerální vlny. Je také třeba zabránit, byť i malému množství vody zvenčí, aby proniklo do izolační vrstvy. Nad tepelně izolační vrstvu se pod krytinu umísťuje hydroizolační vrstva. Pro kontrolu účinnosti větrotěsnicích opatření a těsnost parozábrany se v současnosti užívá metoda Blower Door Test, s jehož pomocí se zjišťuje přetlak či podtlak v objektu.

Výhody jednoplášťové střechy

Jiným, efektnějším řešením je jednoplášťová střecha. Příkladem může být technologie tzv. integrované izolace, k níž se používá systém Thermodach. Základem jsou desky tvarované z expandovaného pěnového polystyrénu, které se kladou nad krokve, na ně se pak teprve pokládá krytina. Taková jednoplášťová střecha tvoří kompaktní hydro- i tepelnou izolaci, a izoluje také dobře zvuk. Výhodou je eliminace nebezpečí tepelných mostů v místě krokví a celkově jednodušší konstrukce jednak urychluje vlastní stavební práce, jednak snižuje riziko chyb,jaké hrozí při složitější realizaci dvouplášťové střechy.
Uvedenou technologii lze při novostavbě i rekonstrukci starší stavby. To, že se celý střešní plášť díky thermodílcům ocitá nad konstrukcí vlastního krovu, umožňuje v interiéru jeho prvky „přiznat“ a trámy tak mohou přispět k celkovému vyznění interiéru.

Půdy jsou krásným prostorem pro vytvoření úžasného bydlení. Základním požadavkem pro kvalitní podkrovní bydlení je však dobrá izolace a zateplení střechy.

Okna pro úspory…

Zásadní vliv na podmínky bydlení v podkroví mají okna, a to jak z estetického a hygienického pohledu, tak z hlediska spotřeby energií. Při volbě tohoto důležitého prvku stavby se ale nemusíme nijak omezovat – možností střešního prosklení je mnoho a lze je přizpůsobit nejrůznějším potřebám. Pokud jde o řešení podkrovního prosklení, můžeme volit mezi tradičními střešními okny, střešními balkony, které řeší výstup na terasu, a ateliérová prosklení.
Kromě materiálu rámů a jejich profesionálního osazení funkčnost oken ovlivní zejména jejich prosklení. Pro střešní prosklení se používají dvoj- nebo trojskla, která v současnosti disponují velmi kvalitními izolačními parametry. Zajímavým řešením je také „kosmická“ technologie Heat Mirror (tepelné zrcadlo), jež se používá i v domech nízkoenergetického nebo pasivního standardu. Technologie Heat Mirror odráží tepelné záření zpět ke zdroji. Výsledkem je, že prosklení v létě brání přehřívání interiéru v zimně zase udrží maximum tepla v interiéru.

… i na efekt

Pokud máme vyřešenu „energetickou“ otázku, můžeme se věnovat estetice a funkčnosti oken. Systém otevírání by měl vyhovovat našim potřebám a představám. Nejběžnějším je kyvné otevírání na středových závěsech, které je efektivní a jednoduché. Efektním, ale finančně náročnějším je systém využívající posuvu střešního prosklení do strany. Pokud nenajdeme v prodeji typ okna podle svých představ, můžeme si – samozřejmě za vyšší cenu – pořídit i netypické střešní okno: současné zpracování umožňuje i lichoběžníkové, kosé či půlkruhové a kruhové tvary. Ani pokud jde o údržbu oken nás nové technologie nenechají na holičkách. Námahu s mytím oken sníží samočisticí skla. Díky speciálně upravenému vnějšímu povrchu, se na nich působením slunečního záření organické nečistoty rozkládají a navíc se na skle netvoří kapky a skvrny ze zaschlých nečistot.




There are no comments

Add yours

Kontrola *

Webové stránky používají soubory cookie k poskytování služeb. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.
TOPlist