Budujeme zahradu ve stráni

Ať už je sklon vaší zahrady mírný nebo strmější, základem je vytvoření rovinatých teras, podepřených zídkami. Nejlépe vypadají zídky vytvořené nasucho.

Svahy jednotlivých teras lze samozřejmě možné zpevnit i výsadbou dřevin. Vhodné jsou například tisy a borovice. Pro menší zahradu se však tento způsob nehodí. V prostorné zahradě však stromové pasáže vytvoří intimní prostředí a oddělí výrazově jednotlivé terasy, které propojí cestičky a pasážemi schodů. Na skrytých terasách tak lze vytvořit loubí pro samotáře, nad nímž – jen o patro výše se lze slunit či dokonce koupat v malém bazénu. Nejvyšší patro může sloužit jako pozorovatelna či místo pro malý zahradní domeček.

Suchá zídka

Pomocí suchých opěrných zídek lze bez jakýchkoli odborných znalostí rozčlenit zahradu, upravit svah a zároveň vytvořit přirozený prostor pro celou řadu užitečných živočichů.

Výrazným estetickým prvkem zahrady se zídky stanou až po osázení vhodnými rostlinami.

Suchými zídkami se rozumí stavby z kamenů, které nejsou spojovány maltou. Na jejich stavbu se hodí nejlépe kámen z okolí, který se jednak snadno dopraví na místo, jednak jde o materiál charakteristický pro daný region. Nejvhodnější ke stavbě suchých zídek je lomový vápenec, břidlice, pískovec nebo žula. Kameny by měly být dobře opracované, aby se daly skládat na sebe, velké tak, aby je bez větší námahy unesli dva lidé. Vedle základního stavebního materiálu je třeba počítat také s výplní, kterou tvoří zemina a drobné kameny.

Stavba suché zídky 

K vytvoření optického předělu mezi funkčně odlišnými částmi zahrady dobře poslouží nasucho postavená zídka umístěná volně v zahradě. Její realizace je jen o málo složitější, vyžaduje více času, ale zvládnout se dá i svépomocí.

Pokud jste začátečníci, měli byste začít se stavbou jednodušší opěrné zídky ve svahu. V první etapě je třeba na pozemku vytyčit pomocí kolíků plánovaný tvar zídky a podle něj vykopat rýhu. Do ní nasypte 20 až 30 cm vysokou vrstvu štěrkopísku nebo drobného štěrku, čímž vznikne dostačující základ, a zároveň se voda stékající ze svahu bude dobře vsakovat.

Za zdí musí být dobře upěchovaná drenážní vrstva ze štěrkopísku nebo drobných kamenů.

Výška zídky by měla být v rozmezí mezi 60 až 80 cm. Vyšší stavby nejen že nejsou stabilní, ale nepůsobí v zahradě tak pěkně, jako stavby nižší. Kameny se skládají tak, aby čelní stěna ustupovala směrem ke svahu. Například 60 cm vysoká zídka má hranu koruny odkloněnou od úpatí asi o 12 cm. Toto uspořádání má význam především pro alpínky, neboť srážková voda stéká až ke spodním rostlinám.

Výsadba zídky

Výsadbu zídky komponujeme tak, aby zídka pokud možno kvetla během celé sezóny. Každý měsíc charakterizuje jedna či dvě, někdy i více vhodných skalniček. Podívejme se na ty nejvděčnější.

V dubnu až červnu se objevují žluté květy domácí tařice horská. Je 5 až 15 centimetrů vysoká a v přírodních skalních partiích, hlavně na vápencích, tvoří na jaře krásné zlaté převisy.

V květnu až červnu vykvétá kociánek dvoudomý. Je to šedomodrá, hustě plstnatá trvalka 5 až 15 centimetrů vysoká.

V květnu až červenci vykvétá růžová trávnička přímořská, a ve stejné době dekorativní rožec plstnatý se stříbřitými listy. Barevnou paletu na zlomu jara a léta může doplnit modrý rozrazil a hvozdíky. Ladí s nimi i plamenka štětinatá, hustě trsnatá, poléhavá a dobře se rozrůstající trvalka.

V červnu a červenci kvete i jeden z mnoha zástupců lomikámenů, lomikámen dlouholistý. Tento pyrenejský druh vytváří postupně narůstající, až 25 centimetrů velké růžice. Vyžaduje téměř svislou polohu, a proto je pro suché zídky jako stvořený.

Ve stejné době kvete i netřesk, který tvoří velké kolonie pavučinatých růžic v barvách od zelené po fialovou.

Červenec a srpen patří rozchodníku. Jeho žlutou barvu může doplnit růžově až červeně kvetoucí mateřídouška.